Filozofie všedního dne Ondřeje Vejsady

About Filozofie všedního dne Ondřeje Vejsady

Autorský podcast Ondřeje Vejsady - terapeuta, spisovatele a autora blogu na iDNES. Uslyšíte úvahy na pomezí filozofie, psychologie a běžného dne, krátké glosy i pasáže z připravovaných knih. Podcast je generován pomocí AI hlasu - ale každé slovo pochází ze života.

Publisher

Ondřej Vejsada

Category

health & fitness

Language

cs

Explicit

No

First episode

22 Jun 2025

Latest episode

8 Nov 2026

Latest episodes

191 episodes in the feed.

1. 

   8 Nov 2026

   Co nesnáší Velký Algoritmus aneb jak se chovat, abyste se neztratili v matrixu

   Internet už není knihovna ani tržiště. Je to kasino, kde Velký Algoritmus rozhoduje, kdo bude vidět a kdo zmizí. Jak přežít v době, kdy tvoříme víc pro stroje než pro lidi? Kdysi jsme si mysleli, že internet je jako knihovna. Pak že je to kavárna. Pak že je to tržiště. A dnes už víme, že internet je především jedno obrovské kasino, kde Velký Algoritmus točí kolem štěstí a my čekáme, jestli právě náš příspěvek padne na výherní políčko. Velký Algoritmus? To je takový nový bůh. Ale ne ten starozákonní, co trestá hříšníky. Ani ten novozákonní, co miluje všechny bez rozdílu. Tohle je algoritmický bůh. Chladný, nemilosrdný a velmi špatně definovaný. Nejsme uživatelé. Jsme zboží. Tohle už víme. My nejsme ti, kdo používají sociální sítě. Jsme ti, kdo se na nich používají. Neplatíme penězi – platíme svými daty, emocemi, pozorností a časem. Tedy tím nejcennějším, co máme. A ne, zdaleka to není „zadarmo“. A přesto máme podivnou iluzi, že tvoříme obsah pro lidi. Ve skutečnosti tvoříme nejprve pro algoritmus. A teprve když algoritmus schválí, že jsme vhodní k distribuci, dostaneme se i k lidem. A tohle je ten moment, kdy se něco v duši trochu zlomí. Protože už nejde o to, co říkáme – ale jestli to, co říkáme, nevadí neviditelnému systému pravidel. Provokace ano. Kontroverze ne. Tohle je základní poučka, kterou ovšem není tak jednoduché pochopit. Velký Algoritmus miluje emoce. Ale pozor – jen některé. Líbí se mu: Rozčilení (ale ne hněv). Názor (ale ne extrémní). Humor (ale jen „bezpečný“). Polemika (ale hlavně ne osobní). Zkrátka: buď dráždivý, ale ne toxický. Buď výrazný, ale nezačni být nebezpečný pro zadavatele reklamy. Protože jakmile někdo z diváků ucítí, že něco by mohlo být urážlivé, algoritmus zatáhne za páku a smaže tě z losování. Aniž by tě varoval. Bez soudu. Bez odvolání. A to je na tom to fascinující: Nejsme cenzurováni lidmi. Jsme předběžně umlčeni strojem. Příspěvek, který se znelíbil Začalo to nevinně. Vytvořil jsem dvě videa. Obě měla pointu, humor, i jistou psychologickou hloubku. Jeden příspěvek získal výbuch sledovanosti. Druhý – takřka identický – téměř žádnou. Proč? Nevím. Nikdo mi to neřekl. A právě ta neprůhlednost pravidel je tím, co člověka přivádí k šílenství. Zatímco dříve jsme žili v systému, kde se dalo alespoň tušit, co je žádoucí a co ne, dnes jsme v rukou AI, která ani sama sobě neumí vysvětlit, proč něco zobrazuje nebo maže. A tak vymýšlíme strategie, jak nebýt příliš ostrý – ale ani nudný. Jak být jiný – ale ne divný. Jak se trefit do vkusu stroje, o jehož chuti nikdo nic neví. Až se nakonec stane, že víc než k lidem mluvíme ke kódu. A trochu nás to bolí. A co s tím? Dalo by se říct, že to nemá řešení. Ale možná má. Tím řešením je… vědomá dvojakost. Tvoř pro lidi. Ale věz, že to první musíš naservírovat algoritmu. Buď sám sebou – ale přizpůsobený. Buď upřímný – ale jen tolik, kolik se vejde do bezpečné zóny výkladu. Je to hra. Divadlo. Trochu schíza. Ale pokud si to přiznáme, možná nás to tolik nesežere. A možná pak i to jedno zatracené video dostane šanci být vidět. Závěr? Žijeme v době, kdy už nás nečtou lidé, ale nejprve stroje. A ti rozhodnou, jestli jsme vůbec hodni lidské pozornosti. Je to svět na hlavu postavený. Ale pořád v něm máme jednu výhodu: Stroj zatím nechápe ironii. Tak si ji hýčkejme. Možná je to poslední svobodná věc, která nám zbyla.

2. 

   5 Nov 2026

   Vyhoření z volného času aneb umět si neodpočinout jako životní styl

   Dovolená jako stres, odpočinek jako výkon a nuda jako selhání? V moderním světě umíme všechno — kromě skutečného klidu. A právě to nás paradoxně vyčerpává. Kdysi platilo: kdo dře, je unavený. Dnes platí: kdo si užívá, je vyčerpaný. Moderní doba přinesla nevídanou svobodu volného času. Ale s ní i nevídaný tlak, jak správně odpočívat. A tak paradoxně dochází k jevu, který by naše babičky považovaly za diagnózu z říše pohádek: vyhoření z relaxace. Dovolená jako projekt na přežití Neexistuje větší stres než rozhodnout se, kde letos musíte být, abyste žili naplno: – Sardinie? Už je pasé. – Island? Ještě jakž takž. – Road trip po Balkánu? To je teď „autentické“. Jenže ouha – místo aby člověk odpočíval, řeší, jestli je jeho dovolená dostatečně instagramová (i když na Instagramu není, protože samozřejmě žije offline). A tak si během týdenního volna stihnete: Spálit nos. Pohádat se o plán výletu. Obvinit partnera z nedostatku nadšení. A vrátit se domů s pocitem, že příště radši do práce. Relaxace jako KPI Volný čas se proměnil ve výkonové měřítko. Jak intenzivně si odpočíváš? Kolik zážitků jsi nasbíral? Dokázal jsi „vypnout“ dostatečně rychle? Naše dřívější „lenošení“ nahradilo něco mnohem sofistikovanějšího: Produktivní odpočinek. Ano, správný moderní člověk totiž: Medituje podle aplikace. Dělá mindfulness na čas. Píše si do deníčku vděčnosti, co všechno dnes zvládl. A to všechno samozřejmě s lehkostí člověka, kterému na rameni sedí čtyři andílci se seznamem „tipů na kvalitní restování duše“. Volný čas: nová forma úzkosti Jestli existuje něco horšího než mít málo volného času, pak je to mít volného času dost – a nevědět, co s ním. Nuda je totiž dnes považována za osobní selhání. Kdysi lidé leželi pod stromem a koukali do blba. Dnes se tomu říká „praktikování mindfulness“ a prodává se na to workshop za pět tisíc. Ale kdo si dnes dovolí jen tak být? Kdo si dovolí den bez produktivity, zážitků, self-care a inspirace? Máme pocit, že každou volnou chvíli musíme něčím ospravedlnit. Že jinak je náš život... prázdný. A tak místo odpočinku běžíme maratonem relaxačních aktivit, jen abychom večer padli na postel a přemýšleli, co všechno jsme ještě nestihli „naplno zažít“. Psychologická vsuvka: Umět nic Z psychologického hlediska je největším luxusem dneška dovolit si nudu. Nicnedělání je prostor, kde se rodí kreativita, odpočinek i duševní regenerace. Ale protože máme pocit, že musíme pořád něco „dělat“, neumíme být sami se sebou. A možná, že to je celý problém. Neumíme odpočívat, protože neumíme prostě být. Ne výkon. Ne plán. Ne zážitek. Jen prosté, obyčejné bytí. A co s tím? Možná stačí přestat dělat z volného času další KPI tabulku. Možná je čas přiznat si, že někdy je nejlepší program prostě: žádný program. Možná bychom si měli připomenout, že nejsme startup, který musí pořád růst. Ani víkendový warrior, který má odpočinek jako challenge. Jsme lidi. A občas se prostě jen potřebujeme svalit na gauč a zírat do stropu. Bez pocitu viny. Bez stresu, že to nestačí. Bez aplikace, která nám ukáže, kolik procent z nás už relaxuje správně.

3. 

   3 Nov 2026

   „Všechno je toxické!“ aneb jak jsme se stali oběťmi vlastní přecitlivělosti

   Ve světě, kde je všechno „toxické“, vítězí dotčenost nad humorem a přecitlivělost nad zdravým rozumem. Neztratili jsme tím něco důležitějšího? Kdysi dávno lidé bojovali za svobodu slova. Dnes bojujeme za svobodu nebýt uraženi. A vypadá to, že vítězíme na všech frontách: stačí, aby někdo zvedl obočí, a už máme důvod k osobní tragédii. Ano, vstoupili jsme do éry hypersenzitivity – do světa, kde je všechno „toxické“, „problematické“, „triggerující“ nebo alespoň „nekomfortní“. A kde pocit ukřivdění začíná být oblíbenější než ranní káva. Nové náboženství: být dotčen Zdá se, že schopnost být dotčen nahradila všechny ostatní ctnosti. Být chytrý? To už je dávno passé. Být vzdělaný? K čemu? Hlavní je být dostatečně senzitivní na to, abyste v každé větě, v každém pohledu, v každém vtipu objevili latentní urážku. A nejlepší na tom je, že když už jste dostatečně uraženi, máte automatické právo: moralizovat, požadovat omluvu, žádat nápravu, a hlavně: cítit se morálně nadřazeně. Gratuluji! Stačilo se cítit špatně – a už jste lepší člověk. Škola citlivosti aneb jak se správně urazit Neuráží vás každé druhé slovo? Nevadí! Díky moderní výchově se to můžete snadno naučit. Stačí osvojit si několik základních dovedností: Čti mezi řádky – i tam, kde nic není. Ber si věci osobně – i když se tě vůbec netýkají. Hledej úmyslnou újmu – i tam, kde byla nanejvýš nešikovnost. Ignoruj kontext – protože kontext je nepřítel správné indignace. A hlavně: nikdy si nenech zkazit dobrý pocit ze špatného pocitu. Co jsme tím získali? Na první pohled jsme vytvořili svět, kde se lidé bojí říct upřímný názor, kde se vtipy testují právním oddělením a kde se místo rozhovoru rozesílají omluvné formuláře. Na druhý pohled? Svět, kde je vztah založený na upřímnosti vzácnější než funkční fax. Protože když je všechno toxické, co nám vlastně zbývá? Buď mlčet. Nebo mluvit tak, že to nebude mít žádný význam. Psychologie za oponou: proč to děláme? Možná to není jen rozmarná módní vlna. Možná hluboko v sobě cítíme, že jsme ztratili něco důležitého: pocit pevnosti, sebejistoty, vlastní hodnoty. A tak si ji nahrazujeme – přecitlivělostí. Protože když je svět špatný a já jsem jeho oběť, nemusím nic měnit. Nemusím růst, učit se, pochybovat o sobě. Stačí mi křičet: „Tohle je toxické!“ – a rázem jsem na straně dobra. Připomíná vám to trochu dětské plácnutí do pískoviště? Mě taky. Je ještě cesta zpátky? Je. Ale není pohodlná. Je to cesta: zpátky k vnitřní síle, zpátky k odolnosti, zpátky k humoru, kterým umíme odlehčit i sami sebe. Protože svět nikdy nebude sterilně bezpečný. A pokus o to udělat z něj polstrovanou psychiatrickou čekárnu skončí tak, že se tam všichni opravdu potkáme. Skutečná dospělost totiž není o tom, že mě nic neurazí. Ani o tom, že mě všechno urazí. Skutečná dospělost je o tom, že si s tím umím poradit. A ještě se u toho zasmát.

Reach and audience

Public platform figures. Ratings count people who left a rating, not total listeners.

Spotify

5.0 / 5

2 ratings

Contact Filozofie všedního dne Ondřeje Vejsady

Guest appearances

Does not typically book guests

Based on episode analysis; this does not confirm that the show is currently accepting guests.