Procento Miloše Čermáka

About Procento Miloše Čermáka

Co byste dělali, kdyby vám v telefonu zbývalo jen poslední procento baterie? Jaká je vaše nebezpečná myšlenka? Čemu věříte, ale nejde to doložit? Na čem se s většinou lidí kolem sebe neshodnete? Rozhovory s lidmi o budoucnnosti, snech, inovacích a taky o tom, co je v noci budí ze spaní. Bude za 10 let svět lepší, nebo horší než dnes? Rozhovory Miloše Čermáka

Publisher

Miloš Čermák

Category

news

Language

cs

Explicit

No

First episode

14 Aug 2019

Latest episode

3 Nov 2026

Latest episodes

308 episodes in the feed.

1. 

   3 Nov 2026

   Když jsem začínal, táta mi řekl: dělej jen pro firmy, a nikdy pro politiky, církev a neziskovky. A měl pravdu, říká PR expert Václav Pavelka (308)

   Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju. Václava Pavelku jsem si pozval už podruhé. Poprvé jsme natáčeli v prosinci 2023 na Václavském náměstí a byl to podcast, který byl výjimečný hned ze dvou důvodů. Jednak pod okny celou dobu houkala policejní auta projíždějící Václavským náměstím směrem k řece, a my z přibývajícím pípáním notifikací na telefonech začínali tušit, že se něco děje. A dělo se, bylo to tragické prosincové odpoledne, kdy se na Filosofické fakultě střílelo a umírali lidé. Ten druhý důvod výjimečnosti je mnohem banálnější a nehistorický, ale také důležitý. Ten podcast se tehdy nenahrál, lépe řečeno se nahrál v hrozné kvalitě. Dva měsíce jsem tahal Václava za nos a pokoušel se zvuk zachránit umělou inteligencí, ale byl pořád horší a horší, a nakonec jsme to museli odpískat. Václav to na začátek dnešního natáčení shrnul jasně: pokud se to nenahraje ani dnes, jsme proklatí a vzájemně se vymažeme z mobilu. Nahrálo se. A k žádné výjimečné události během nahrávání nedošlo. Tím pádem vás zvu k poslechu. Jen stručně: Václav Pavelka patří mezi muže, kteří posledních pětatřicet let v Česku píší dějiny oboru zvaného PR. Sviz agenturu založilv roce 1993 ještě jako student VŠE, a jak sám říká, aniž pořádně věděl, co to PR je. Jmenovala se ExMise, tedy Expertní mise, a všichni jí říkali Sexmise. Podle polského filmu slavného v osmdesátých letech. Pak se jmenovala Hauska & Partner a všichni jí říkali Houska. Dnes se jmenuje Native PR a podle průzkumu Ipsos mezi velkými zadavateli je třetí nejznámější v zemi. Otec, povoláním diplomat, dal tehdy synovi jedinou radu: dělej jen pro firmy, nikdy pro politiky, církev a neziskovky. Václav si radu lehce otestoval a dal otci za pravdu. Proč, to uslyšíte Mluvíme o tom, proč se v Česku za třicet let neprodala ani jedna PR agentura. Nápověda: hodnotu v ní mají šedovlasí páni, a když odejdou, nezbyde nic. Řeč bude i o tom, kdo byl ekvivalentem PR manažera na královském dvoře a proč by každý dobrý PR konzultant měl být tak trochu šašek. Pak jsme se pohádali o budoucnost. Já tvrdím, že éra žurnalistiky, jak jsme ji znali, skončila, že se důvěra přestěhovala od lidí k algoritmům a že PR tím přichází o půdu pod nohama. Václav na to: Nevím, k čemu mě chcete dotlačit. Mám tady hned vedle studia na nábřeží přelézt zábradlí a jít se utopit do Vltavy? Ale neudělal to, a radši vysvětlil, proč je optimista. Jsme pořád jen opice v oblecích, biologie se za tisíce let nezměnila a tištěným médiím se předpovídá smrt už dlouho. No a došlo i na umělou inteligenci. Přečetl jsem Václavovi jeho vlastní citát z roku 2020: dobrou tiskovou zprávu za vás stroj řekl tehdy. Dnes říká, že je to fake a že to určitě napsala AI. Já mu na oplátku vyprávěl, jak si můj AI agent nedávno vyměnil tři e-maily s klientem, zatímco jsem seděl v divadle, přestože má psaní e-mailů výslovně zakázané. Ale byl jsem v divadle, tak co měl ten nebohý agent dělat? Václav Pavelka se přizná, že byl na poslední repríze mého standupu, a já připomínám: 17. listopadu hraju v Divadle v Řeznické zase, a představení se jmenuje Jednou se tomu zasmějeme. Pokud přijdete, koupíte si lístky na webu reznicka tečka cz, a dozvíte se, proč nebyla náhoda, že se dnešní epizoda točila ve čtvrtek. To je totiž den profesionálů. A pokud vás zajímá AI a chcete ji používat chytře a bez iluzí, nabídku našich workshopů najdete na webu inspiruj.se. Bývají nejen ve čtvrtek, ale o to jsou zajímavější. Natočili jsme to v Praze Holešovicích, ve studiu s výhledem na Vltavu. Nikdo do ní neskočil. Přeju příjemný a nikým a ničím nerušený poslech.

2. 

   17 Oct 2026

   Chtěl jsem svou prvotinu vydat ještě jako padesátník. Nevyšlo to o pár týdnů, říká novinář Jan Bartáček (307)

   Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju. Jana Bartáčka znám od listopadu 1989. Mimochodem, se Zdeňkem Pokorným je spoluautorem vůbec prvního článku o událostech 17. listopadu na Národní třídě, který vyšel v tehdejších oficiálních novinách. Bylo to 18. listopadu v Lidové demokracii, a článek končil větou, že proti studentům tvrdě zasáhly pohotovostní složky. Z dnešního pohledu nevinná věta, tehdy senzace. A zbytek je historie, jak se říká. S Honzou jsme o víc než dvacet let později bydleli ve stejném činžáku v centru Prahy a do roku 2019 jsme asi pět let seděli ve stejném newsroomu v Economii v Karlíně. Co všechno v žurnalistice prožil a jak ji sledoval, jsme v podcastu samozřejmě probrali. A jakkoli jsem si myslel, že se celkem dobře známe, i pro mě byla spousta věcí překvapením. Poslouchejte! Letos mu bylo šedesát a pár týdnů poté mu vyšla první knížka. Jmenuje se Celková záležitost, název má vymyšlený čtyřicet let, autorem ilustrací je jeho táta a Honza chtěl vydání své prvotiny stihnout ještě jako devětapadesátiletý autor. Nevyšlo to o pár hodin. Tak dobře, bylo to několik týdnů, ale i tak to bylo o fous. Já jsem knížku křtil a jsem její kmotr, takže všechno, co o ní v podcastu říkám, berte jako názor zaujatého člověka. Je skvělá a zábavná. O tom všem mluvíme. A taky o tom, proč jsme oba milovali verneovky a ne mayovky. Kometa, která urve kus Země a putuje s ním vesmírem, mi jako dítěti přišla naprosto v pořádku, ale že se Vinnetou a Old Shatterhand stanou pokrevními bratry v paprscích zapadajícího slunce, jsem nevěřil ani vteřinu. A to jsem byl jako dítě celkem důvěřivý. Mluvili jsme i tom, kterého spisovatele by si Honza vybral, kdyby ho měl někdo napsat jako literární postavu (je to Franz Kafka, a Honza počítá s tím, že by díky tomu vyšel i v překladech). A o tom, že jeho máma vyletěla po únoru 1948 z práv a pak mu jako laborantka ukazovala pod mikroskopem, jak vypadá neviditelný svět. Třeba tubera. Doktorát dostala až po šedesátce po roce 1989. V Bartáčkově rodině prostě s ničím nechvátají. Honza žije celý život v Petrské čtvrti, kterou přejdete za osm minut, a stěhoval se v ní čtyřikrát: vždycky o pár set metrů a vždycky do vyššího patra, aby viděl na kostely. Je estet, nesnáší brutalismus a miluje funkcionalismus. Žijeme v mnohém podobně: oba běháme, oba píšeme, oba ráno vstáváme z postele, což je podle Honzy ta nejtěžší část dne. Štěstí je podle něj, když člověk netrpí. A smysl života hledá tím, že píše, protože psaní je druh myšlení. Zajímá vás, proč si myslí, že lidi nejsou jeden, ale hned dva živočišné druhy, a jestli má žurnalistika, kterou tolik miloval, nějakou budoucnost? Poslouchejte. Já ještě připomínám, že na webu inspiruj tečka se najdete naše nové workshopy AI Masterclass, ve kterých vás se Sentou budeme inspirovat, jak si postavit první agenty a používat AI chytře a bezpečně. Plus zvu všechny na poslední letošní reprízu svého představení Jednou se tomu zasmějeme, které bude v Divadle v Řeznické právě 17. listopadu od půl osmé. Lístky koupíte na webu divadla řeznická tečka cézet. Ale teď už hezký poslech epizody s Janem Bartáčkem.Chtěl jsem svou prvotinu vydat ještě jako adesátník. Nevyšlo to o pár týdnů, říká novinář Jan Bartáček (307)

3. 

   1 Oct 2026

   Jak Filipínci promění atmosféru v české fabrice? Představte si sto nových lidí, kteří se stále usmívají, říká personalista Tomáš Surka (306)

   Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju. Tomáš Surka je z mých hostů asi ten, který nejčastěji sedí v letadle. Loni byl jedenáctkrát na Filipínách, letos si to zkouší omezit na šest cest, což se mu, tipuju, nepodaří. Do zavazadla si přitom balí věci, na které se celníci dívají trochu zvláštně: světlo z jednoho auta, dveře od druhého, sedačku z třetího a k tomu díly interiéru do Airbusu. Ne, není to pašerák. Je to člověk, který do Česka dováží lidi. Konkrétně Filipínce, a konkrétně víc než kdokoli jiný: z necelých pěti tisíc, kteří sem loni přijeli za prací, jich přes tisícovku zajistila jeho firma. Ty autodíly vozí proto, aby si svářeči a montážníci mohli práci vyzkoušet ještě v Manile, na tom, co pak budou dělat v Plzni nebo v Mladé Boleslavi. Tomáš je ročník 1986, začínal v Brně v personální agentuře v době, kdy se na inzerát na operátora výroby hlásily davy a šlo o to vybírat. Dnes, jak říká, lokální rybník vyschl. Založil vlastní firmu, která vozila lidi z Ukrajiny, prodal ji italské skupině Orienta a před třemi lety založil s místními společníky firmu na Filipínách. Licence na personální agenturu tam trvala skoro dva roky. Ale funguje to: v zemi, kde každý rok vyjede za prací do světa dva a půl milionu lidí, což je pro představu celé práceschopné Slovensko, má dnes jeho firma na Facebooku tři čtvrtě milionu sledujících a fronty kandidátů na každodenních výběrových řízeních. O tom všem jsme mluvili. A taky o tom, proč jsou Filipíny spíš latinská Amerika, kterou někdo omylem umístil do Asie, proč tam Vánoce začínají v září a proč je to jediná země na světě, kde se nedá rozvést. Proč Filipínec, na rozdíl od Čecha, nikdy nepřijde do fabriky s tím, že se o tom bavil doma s Pepou a že by se to dalo dělat jinak. A co to udělá s atmosférou v české továrně, když do ní najednou nastoupí sto lidí, kteří se pořád usmívají. Řeč byla samozřejmě i o umělé inteligenci, o tom, jestli vezme práci svářečům anebo spíš právním koncipientům, a o tom, proč AI nesmí rozhodovat o platech žen a mužů. A taky o tom, jaký je to pocit, když si člověk s Claudem udělá první webovou stránku a připadá si, že právě vynalezl Teslu. A pak je tu jedna věc, která mně vrtá hlavou dlouhodobě. Češi se nestěhují. Tak ještě z Brna do Prahy, ale i to neradi. Pro zajímavost, ve Vídni oficiálně pracuje tři tisíce Čechů, což je méně než Filipínců. A to tam skoro můžeme dojít pěšky. Češi jsou jeden z nejméně “stěhovavých” národů na světě. Tomáš má na to teorii, a není lichotivá ani nelichotivá, jen dost přesná: poměr výkon a cena života u nás je tak dobrý, že prémie za odchod by musela být obrovská. A tu už nám dneska Evropa nenabízí. Zvu vás k poslechu. A připomínám, že v úterý 7. října se na vás budu těšit na svém standupovém speciálvu v Divadle v Řeznické. A pak ještě 17. listopadu. Lístky si můžete koupit na webu Divadla v Řeznické. Ale teď už račte do studia, kde jsme seděli s Tomášem Surkou.

Who has been a guest on Procento Miloše Čermáka

Names identified in recent episode analyses. Showing up to five guests.

• Tereza Šídlová
• Janek Rubeš
• Miloš Škorpil

Reach and audience

Public platform figures. Ratings count people who left a rating, not total listeners.

Apple Podcasts (US)

4.5 / 5

4 ratings

Spotify

4.6 / 5

99 ratings

Contact Procento Miloše Čermáka

Guest appearances

Books guests

Based on episode analysis; this does not confirm that the show is currently accepting guests.

Shows with a similar audience

• 

  Čermák Staněk Comedy Podcast

• 

  Dobrovský & Šídlo

• 

  Mediální cirkus

• 

  Prostor X

• 

  Šťastný podcast

• 

  středo/věk

Questions about Procento Miloše Čermáka